Používané zarovnání při kontrole kvality (QC)

Při kontrole vyrobeného dílu nelze předpokládat, že jej naskenujeme a z programu automaticky dostaneme výsledek s odchylkami oproti CAD modelu. Inspekční programy nemohou vědět, jak má být daný díl přesně vyroben, jaké jsou jeho funkční vlastnosti a které body jsou důležité pro správné zasazení dílu do celkové sestavy.

Z těchto důvodů je důležité, aby kontrolor správně zvolil na počátku kontroly dílu správné zarovnání naskenovaných dat vůči CAD modelu. Následně zobrazené odchylky budou odrážet realitu. Pojďme se tedy podívat na nejčastěji používané zarovnání:

Zarovnání s nejmenší odchylkou (Best-fit alignment)

Toto zarovnání se používá v případech, kdy nevíme, jaké jsou na díle výchozí body. Program se snaží dosáhnout minimálních odchylek ve všech místech. Nejčastěji se používá u plastových tvarově složitých dílů vyráběných vstřikováním plastů. Ve většině případů by toto zarovnání nemělo být konečné.

Zarovnání 3-2-1

Základní zarovnání. Výběrem roviny, osy a bodu zamezíte pohybu dílu ve všech osách vůči souřadnému systému. Plně funkční a smysluplné. Většina ostatních zarovnání svou funkčností směřuje k tomuto principu.

Zarovnání na prvky (Entities alignment)

Kontrolor pomocí entit (prvků) postupně omezuje stupně volnosti pohybu skenu vůči referenčnímu systému. Důležitost entit je stanovena pořadím definice od první až po poslední. Zarovnání se provádí na střední průměr definované entity. Pokud pro zarovnání použijeme např. rovinu, tak při vyhodnocení můžou být na této ploše odchylky do mínusu i do plusu.

Zarovnání na základny (DRF alignment, Datum Reference Frame)

Zarovnání na základny je velmi podobné zarovnání na prvky. Liší se hlavně v tom, že vycházíme z prvků, které jsou jasně stanovené výkresem. Při zarovnávání na tyto prvky se vždy vezme maximální rozměr. Takže pokud použijeme pro zarovnání rovinu, tak na této rovině nebude žádná odchylka kladná.

RPS zarovnání (Reference Points System)

Metoda RPS umožňuje provádět zarovnání i na tvarových plochách a při definici zarovnání lze provádět téměř cokoliv. Při definici musí kontrolor pouze splnit podmínku zamezení pohybu dílu ve všech směrech. Nejčastěji se používá v automobilovém průmyslu, kde je přesně dáno, na co se daný komponent bude umísťovat, a které body tedy jsou ty výchozí. Body mohou být tvořeny z geometrických prvků (střed kružnice, střed koule…) nebo volně na ploše při zadání X,Y,Z souřadnic.